- Reklama -

Detroitský dres oblékla další generace Lidströmů

- Reklama -

Tři roky poté, co dlouholetý detroitský kapitán Nicklas Lidström ukončil aktivní kariéru, je možno v přípravném kempu Red Wings potkat muže stejného příjmení. A dokonce dva. Spolu s ostatními nováčky na ledě tréninkového centra v Traverse City zdokonalují své umění synové hokejové legendy Kevin a Adam.
Starší Kevin, jenž v březnu oslavil 21. narozeniny, se potatil – to znamená, že nastupuje v defenzívě. Na podzim se chystá na svoji čtvrtou sezónu ve třetí nejvyšší švédské soutěži. O dva roky mladší Adam je útočníkem, jenž zatím obléká dres juniorského celku Västeras. Pro úplnost dodejme, že Nicklas Lidström má ještě třetího syna, který se také věnuje nejrychlejší kolektivní hře, patnáctiletého Samuela.
„Táta je při utkáních klidný, jen sedí a sleduje hru,“ říká Adam. „Pár věcí, nad kterými je třeba se zamyslet, nám řekne až po zápase.“
Oba chlapci v žákovských kategoriích přičichli k zámořskému stylu hokeje, ale po otcově skončení kariéry se rodina vrátila na sever Evropy. Účast v předpřípravném kempu Rudých křídel je do jisté míry odměnou za Lidströmovu práci skauta.
„Celý život jsem snil o tom, že obléknu dres Red Wings, a teď je to pravda. Je to zvláštní pocit,“ prozradí Adam Lidström. „V Evropě se hraje trochu jiný hokej, orientovaný více na šikovnost, ne tak fyzický jako tady. Hodně jsem se tam naučil.“
Své schopnosti teď spolu s bratrem předvádí i kouči záložního týmu Rudých křídel Toddu Nelsonovi, který vede tréninky v Traverse City.
„Stačil jsem si všimnout jen jednoho – toho, co hraje v útoku,“ přizná Nelson. „Nemám tu žádného oblíbence, když člověk vede přípravu, snažíte se, aby to odsýpalo. Viděl jsem jen pár sekvencí, když Adam jezdil po ledě a předvedl několik chytrých akcí.“
Po skončení kempu se oba hoši zase vracejí do Švédska, ale kdo ví? Třeba jednou navážou na kariéru slavného otce, který byl před pár dny vybrán jako jeden z nových členů Hokejové síně slávy.
Foto: Bridget Samuels

- Reklama -
Předchozí článek
Další článek
Pavel Krupička
Narozen v roce 1973, hokej sleduji od poloviny 80. let. K NHL jsem se propracoval později, ale nakonec se mi z koníčka stala zaměstnáním - píšu o ní už třináct let. Sleduji hlavně Čechy bez ohledu na klubovou příslušnost, díky Dominiku Haškovi mi přirostly blíže k srdci Buffalo a Detroit. Největším hokejovým zážitkem pro mě stále zůstává Nagano a následné oslavy olympijského zlata.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -