Do hokejové Síně slávy budou na podzim uvedeni Lindros, Vachon, Makarov a Quinn

Asi po celý zbytek života si bude Eric Lindros pamatovat, kdy a jak se dozvěděl, že bude jmenován do Hokejové síně slávy. Seděl zrovna v autě se svou manželkou, když mu prezident Hockey Hall of Fame zavolal, aby mu sdělil, že se dočká jmenování na podzim 2016.
„Pořád jsme před sebou měli dost cesty, tak jsme to prokecali,“ smál se Lindros. Někdejší urostlý útočník strávil v NHL 14 sezón, během nichž nosil dres Philadelphie Flyers, New York Rangers, Toronto Maple Leafs a Dallas Stars.
Spolu s ním se dočká uvedení do zámořské dvorany slávy také Sergej Makarov, hvězda sovětského hokeje, která stihla po třicítce odehrát i několik sezón v NHL. Dál Rogie Vachon, trojnásobný šampión Stanley Cupu s Montrealem, a Pat Quinn, bývalý obránce, dále pak klubový činovník a dvojnásobný vítěz Jack Adams Award pro nejlepšího trenéra sezóny.

Třiačtyřicetiletý Lindros se mohl dočkat jmenování od roku 2010, šestkrát ho nominace minula. „Trvalo to šest let, což je nějaká doba, ale teď už si zase můžu říct, že jsem tam napořád,“ řekl Velký Eric. „Nemohu říct víc, než že je to pocta a těším se na uváděcí ceremoniál v listopadu.“
Lindros, jednička draftu 1991, byl dominantním hráčem hlavně během svých osmi sezón ve Philadelphii. Na Stanley Cup nikdy nedosáhl, jeho největším úspěchem je Hart Tropy pro nejužitečnějšího hráče základní části z ročníku 2004-05, kdy ho v produktivitě odsunul na druhé místo až v poslední duelu sezóny Jaromír Jágr. O rok později zaznamenal své bodové maximum, když nasbíral 115 bodů v 73 zápasech.
Řada zranění, včetně několika otřesů mozku, zamezily Lindrosovi v dosažení dalších úspěchů. Po zásahu Scotta Stevense ze sedmého zápasu konferenčního finále 2000 vynechal celou další sezónu. Kariéru obnovil o rok později u NY Rangers. V roce 2002 se dočkal zlaté medaile na olympiádě v Salt Lake City. S hokejem skončil v roce 2007 jako hráč Dallasu. V 760 utkáních NHL nasbíral 865 bodů (372+493).
Lindrosovo šestileté čekání ale není nic proti Rogie Vachonovi. Tento vynikající brankář minulosti čekal na uvedení do Hockey Hall of Fame 31 let. „Už jsem po těch letech trochu rezignoval, že se prostě nedočkám,“ přiznal dnes sedmdesátiletý muž. „Když mi Lanny zavolal, byl jsem doma se synem Nicholasem a byl jsem totálně zaskočený. Když se za sebou ohlédnu, stálo to čekání za to.“
Vachon vstoupil do NHL v sezóně 1966-67 s Montrealem, debut zažil proti Howeově Detroitu. „Moje první chycená střela byla od Gordieho Howea z brejku. Ani nevím, jestli jsem proti němu strachy nezavřel oči, ale chytil jsem ji a to mě zřejmě udrželo v lize těch dalších 16 let.“
Po zisku Vezina Trophy s Gumpem Worsleym v sezóně 1967-68 vyhrál v letech 1968, 69 a 71 s Montrealem Stanley Cup. Poté, co se objevil v bráně Canadiens fenomenální mladík Ken Dryden, nezbylo zkušenějšímu brankáři než požádat o trejd. Dalších sedm sezón kariéry pak odchytal v Los Angeles, úplný závěr strávil v Detroitu a Bostonu, kde odchytal po dvou sezónách.
Sergej Makarov odehrál 13 let v Sovětském svazu a získal osm zlatých medailí na mistrovství světa a dvě zlata na olympiádách. Po odchodu za moře se objevil v dresu Calgary Flames, kde získal cenu pro nejlepšího nováčka sezóny. Nakonec odehrál v NHL 424 utkání s bilancí 384 bodů (134+250), do Síně slávy mohl být teoreticky uveden od roku 2000.
Makarova se nepodařilo novinářům sehnat, ale Lanny McDonald tlumočil jeho reakci, když s ním mluvil on. Bývalý ruský forvard prý reagoval slovy: „O můj bože, čekání skončilo.“
Pat Quinn, nominovaný v kategorii stavitelů, jenž zemřel 23. listopadu 2014, trénoval předtím Philadelphii, Los Angeles, Vancouver, Toronto a Edmonton. S Flyers se dostal do finále Stanley Cupu v roce 1980, s Canucks v roce 1994. Na olympiádě 2002 dovedl Kanadu po padesáti letech ke zlatým medailím.
„Zařazení Pata mezi jeho hokejové vrstevníky je skutečně velké ocenění. Jsem hrdá na něj i na všechno, co dokázal,“ uvedl Quinnova maželka Sandra.

Foto: Icon Sportswire