- Reklama -

Jako rodina. Oslavy třicátého výročí Stanley Cupu se v Edmontonu vydařily

- Reklama -

Tohle tu ještě nebylo. Žádný výjimečný tým v historii profesionálního sportu se k podobné akci neodhodlal. Uspořádat oslavu titulu třicet let po triumfu ve městě, kde k tomu došlo, a přivést na tuto akci všechny tehdejší aktéry? To je něco nevídaného. Ani basketbaloví Boston Celtics, ani fotbalový ManUnited, baseballisté New York Yankees nebo tým amerického fotbalu Green Bay Packers, žádný z legendárních sportovních týmů nikdy nic podobného nepořádal. A myšlenka uspořádat sraz vítězného týmu Stanley Cupu z roku 1984 po třiceti letech se v Edmontonu setkala s ohromnou odezvou.
„Říkal to i Gary Bettman. Setkání po třiceti letech, na kterém se ukážou všichni, navíc v budově před sedmnácti tisíci lidmi, to nemá obdoby,“ říká Don Metz ze společnosti Aquila Productions, která měla prezentaci slavného týmu  a produkci celé akce na starost. Vstupenky byly vyprodány během hodiny. Jediným, kdo na srazu chyběl, byl Kevin McClelland, střelec vítězného gólu z prvního finálového duelu na Long Islandu, který Oilers nad Islanders vyhráli 1:0.
V pátek se tak parta padesátníků shromáždila v hale Rexall Place, navlékla dresy Oilers a u třicet let starých záběrů vzpomínala. Tehdejší kouč Glen Sather kvůli srazu dokonce vynechal úvodní zápas nové sezóny svých New York Rangers, kde působí jako generální manažer.
„No, Willy vypadá docela dobře,“ odpověděl s úsměvem na dotaz, zda ve svých dávných svěřencích vidí padesátileté chlapy nebo je má před očima stále jako rozjařené mladíky. „Vidím je tak, jako vy. Pamatuji si o nich všechno, všechny incidenty, legrácky a tisíce historek, o kterých vám nikdy neřeknu,“ dodal. „Vidím vzpomínky. Pokaždé, když mluvíte s jedním, pak s dalším, vybaví se vám vzpomínky na všechno, čím jsme společně prošli. Byly to dobré časy. Vidím tu zkrátka spoustu skvělých chlapů,“ řekl Sather.
Jakmile celý tým vyšel z kabiny a nakráčel po červeném koberci na ledovou plochu, na světelné tabuli svítilo: Oilers 5, Islanders 2. Skóre pátého a posledního utkání finálové série z roku 1984. Grant Fuhr, Glenn Anderson, Mark Messier, Jari Kurri, Paul Coffey a Glen Sather, všechno členové Síně slávy, měli přichystanou barovou židli s vlastním mikrofonem, za nimi byl ve dvou řadách usazen zbytek týmu. Jako první si vzal slovo Wayne Gretzky.


„Tehdy jsme byli děti. Glen nám vždycky říkal, že tohle je něco, co si odneseme navždycky, že to je něco historického. Vzpomínka, jak vyhráváte Stanley Cup, to je něco, na co nikdy nezapomenete. Samozřejmě měl pravdu. Tohle je naprosto výjimečná parta. Jsme Edmonton Oilers a měli jsme možnost vyhrát pohár a hrát v tomhle městě. Jsem si jist, že je před námi pár skvělých dní a doufám, že si je také užijete,“ řekla legendární devětadevadesátka.
Mark Messier přítomné pobavil hláškou, že je na srazu poprvé v životě. „Nikdy jsem nedokončil střední, takže tohle je vlastně můj první sraz,“ chechtal se. „Jako první se mi vybaví, jaká to tehdy v osmdesátých letech byla skvělá doba. Na poháru měli zásluhu úplně všichni, co jsou dnes tady, a ještě spousta dalších lidí,“ nezapomněl  populární Mess na zaměstnance klubu.
„Nemohu ani říci, kolikrát jsem vyprávěl lidem o tom, jaké to bylo hrát tehdy za Oilers. Ale jedno vám řeknu. Tohle byla ta nejúžasnější, nesobecká skupina hráčů, s jakou kdokoli z nás v životě hrál. Vyhrát pětkrát Stanley Cup během sedmi let, to vyžaduje skutečnou oddanost týmu, není to o individualitách,“ pokračoval Messier, jenž také vybíral hudebníky a skladby pro slavnostní večer. „Je skvělé být zpátky v Edmontonu a oslavit jednu z nejúžasnějších etap v historii NHL.“
Gretzky také vyzdvihl důležitost Glena Sathera pro tehdejší tým a jeho dospívání. „Byl na nás možná přísnější, než naši rodiče. Neustále nás tlačil a my jsme pro něj měli jen slova respektu. Pokaždé, když se stalo něco zlého nebo něco nebylo v pořádku, volali jsme nejdříve jemu a on se o to postaral. Opravdu byl něco jako náš otec,“ řekl Gretzky.
„Měl jedno pravidlo, nikdy jsme neměli poškodit tým. Taky měl rád kolem sebe naše rodiny. Když byl třeba váš otec ve městě, vzal ho s námi do autobusu. Nebýt jeho předvídavosti, dnes bychom tu nestáli,“ ocenil Sathera „The Great One“. „Možná jsme nebyli nejlepší tým, jaký kdy hrál, ale byla velká zábava nás sledovat.“
Pochopitelně padla i otázka, jak by si tehdejší tým vedl dnes. „Díky chlapovi po mé levé straně bych se poměřil s jakýmkoli týmem z jakékoli éry,“ odpověděl Messier. Na mysli měl pochopitelně Gretzkyho.


Nejproduktivnější hráč historie se ujal formální části a poděkoval všem přítomným. „Chci poděkovat hlavně klukům z Evropy. Jaroslav Pouzar, Raimo Summanen. Willy Lindström, ten vypadá, že by pořád mohl hrát. Rick Chartraw přiletěl až z Austrálie. Don Jackson dělá kouče v Německu,“ jmenoval kouče, který získal za posledních šest let v Německu pět titulů. „A pochopitelně nesmím zapomenout na nejlepší pravé křídlo všech dob, Jariho Kurriho,“ dodal Gretzky.
Přítomnost kompletního týmu podle něj ilustruje, jakou nesobeckou partou tento tým byl. „Každý s radostí souhlasil. Myslím, že jsme z tohoto setkání nadšení ještě víc, než fanoušci,“ uvedl dále. To potvrdil i Paul Coffey. „Je neuvěřitelné, jak se některé věci nemění ani po letech. Když zavolá Wayne a o něco vás požádá, obvykle to uděláte. Gretz zavolal, tak jsme tu. A bude to skvělé,“ popsal elegantní obránce svůj postoj.
Ovací se nečekaně dočkal i kontroverzní bývalý majitel klubu Peter Pocklington. Muž, který stál za vzestupem mladého týmu, byl stvořitelem úchvatné dynastie. Ale také je to muž, který prodal Waynea Gretzkyho. A po zisku posledního poháru v roce 1990 rozprodal úspěšné hráče, aby snížil náklady. O dva roky později vyhrožoval přestěhováním klubu do Hamiltonu. Nakonec město s ostudou opustil.
„Díky, Edmontone, díky,“ sděloval fanouškům se slzami v očích dvaasedmdesátiletý muž. „Nebyl jsem si jist, co se stane, jak si asi umíte představit,“ dodal. Reakce publika udělala dojem i na Paula Coffeyho. „To, co se právě stalo, dokazuje, že lidé v Edmontonu jsou prostě třída,“ řekl. Na okamžik to vypadalo, jak by všechno zlé, co se stalo, bylo zapomenuto.
Slavnostní ceremoniál si užíval i Čech Jaroslav Pouzar. Ten na slavné časy zavzpomínal v rozhovoru s reportérem klubu Tomem Gazzolou.
Jaké to je vrátit se sem po třiceti letech?
„Je to moc pěkné, protože mám Edmonton a zdejší lidi rád. Když jsem tu hrál, byli všichni přátelští, bylo to neuvěřitelné.“
Který ze spoluhráčů byl Vaším nejlepším kamarádem, kdo Vám byl nejbližší?
„Když jsem přišel z Československa, hodně mi pomohl jeden místní pán. Ale pokud jde o tým, měl jsem štěstí, že kouč Sather mi jako spolubydlícího přidělil Randyho Gregga. To byl fajn chlap. Učil mě anglicky, což bylo dost těžké. Každý den mě z toho bolela hlava,“ smál se Pouzar.
Na které další spoluhráče jste se ještě těšil?
„Na Jariho Kurriho. Je to Evropan, takže k sobě máme blíž, to samé Willy Lindström. A Wayne Gretzky je taky moc fajn.“
Co říkáte na myšlenku uspořádat takovouto akci?
„Je to skvělý nápad, ale je to taky těžké, když vidíte ostatní. Tolik se toho změnilo. Někdo je tlustý jako já, jiný vypadá dobře. Všechno se mění,“ uzavřel povídání pro klubové stránky jediný český účastník.

- Reklama -
Předchozí článekJoffreyho Lupula
Další článekVIDEO: bitky – 16. říjen 2014
Roman Blaha
Senior hockey writer at nhlnews.cz. Teacher, speaker, father of two. Vancouver 2010 volunteer. Best hockey ever: Canada Cup '87. Favourite players: Wayne Gretzky, Steve Yzerman.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -