Vždy budu Bleskem, říká Marty St. Louis. V Tampě dnes slavnostně vyřadí jeho šestadvacítku

Přidal  Roman Blaha   do  , ,      13. 1. 2017 13:02    Komentář  

Tohle spojení bylo předurčeno k úspěchu. Když Martin St. Louis před sezónou 2000-01 přišel do Tampy Bay, byli na tom klub i hráč podobně. Útočník malé postavy, který nebyl nikdy draftován, se pokoušel uchytit v nejslavnější lize světa a byl ochoten na ledě vypustit duši. Tým ze slunečného pobřeží, jenž měl za sebou ve své krátké osmileté historii jedinou účast v play-off, zase zoufale toužil po nějakém výraznějším úspěchu.

O necelých sedmnáct let později se St. Louis vrací na známá místa, aby se od klubu svého srdce dočkal velké pocty. Tým, který mu dal šanci natrvalo proniknout na scénu NHL, dnes večer slavnostně vyvěsí jeho dres s číslem šestadvacet pod strop Amalie Areny. Aby toho nebylo málo, St. Louis bude úplně prvním hráčem v klubové historii, kterému se této pocty dostane.

Symbolicky se tak stane před utkáním s Columbusem, vždyť na lavičce Blue Jackets bude stát John Tortorella – kouč, který dovedl Tampu v roce 2004 k zatím jedinému Stanley Cupu. „Je to pro mne velká čest. Vyvěšení dresu je velká událost, a když jste první, je to ještě výjimečnější,“ říká hráč, který se během své kariéry stal doslova srdcem a duší Lightning.

St. Louis u Blesků působil až do března 2014, kdy byl na své přání vyměněn do New York Rangers. V historických statistikách Lightning má nejvíc bodů (953), asistencí (588), branek v oslabení (28), vítězných gólů (64) i branek v prodloužení (10). V počtu odehraných zápasů a vstřelených branek je druhý za Vincentem Lecavalierem. Podobně je na tom také v play-off. V bojích o Stanley Cup nemá žádný hráč Blesků více branek (33), asistencí (35) ani bodů (68). Jako jediný hráč klubu získal Hart Trophy (2004) a Art Ross Trophy (2004, 2013). Marty je také trojnásobným držitelem Lady Byng Trophy.

„Vinny (Lecavalier) byl hráčem, kterého si vybrali v prvním kole, a byl tváří téhle organizace, ale Marty byl její duší,“ říká bývalý obránce týmu Dan Boyle. „Lidé to mají rádi, vždycky fandí tomu, kdo je podceňovaný, kdo je malý. Proto jej velmi rychle přijali za svého,“ myslí si Boyle.

„Když jsem do Tampy přišel, měl jsem za sebou 69 zápasů za Calgary a asi 150 utkání v nižších ligách, kde jsem měl více než bod zápas. Cítil jsem se dobře, byl jsem na tuhle příležitost připravený,“ vzpomíná St. Louis na příchod do svého osudového klubu ve třiadvaceti letech.

Ve své první sezóně nasbíral jako člen „spodních“ dvou útoků slušných 40 bodů. O rok později mu dal Tortorella šanci zahrát si v „top six“. Než si v polovině sezóny zlomil nohu, měl na kontě 35 bodů v 53 zápasech a na svého kouče udělal dojem. „Nemá to nic společného s tím, že bych mu já dal příležitost. Sledoval jsem hráče při tréninku, při zápasech. Zkrátka jsem jej nemohl nechat sedět, když hrál tak, jak hrál. Čas na ledě si zasloužil,“ ohlíží se za společnými začátky Tortorella.

O rok později už Marty nakupil 70 bodů, v sezóně 2003-04 se zlepšil na skvělých 94 bodů. Nikdo jiný v celé lize neměl víc. Sezónu snů zakončil tak, že Lightning dovedl ke Stanley Cupu, navrch pak přidal Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče ligy. V ročníku 2006-07 překonal bájnou stobodovou hranici (102) a také v dalších letech si držel průměr okolo devadesáti bodů za sezónu.

Ke konci svého angažmá v Tampě ale cítil, že potřebuje změnu prostředí, už kvůli své ženě a třem synům. Jeho rozhodnutí údajně nemělo nic společného s klubem, zkrátka se rozhodl zvážit všechny možnosti pro svou rodinu. Hodně se probíral také jeho vztah se Stevem Yzermanem, který jej překvapivě nezařadil do původní kanadské nominace na ZOH do Soči. Poté, co z ní kvůli zranění vypadl jiný Blesk Steven Stamkos, St. Louis se přece jen své olympijské účasti dočkal a z Ruska si přivezl zlatou medaili.

„Nebylo to jen kvůli tomu, ale začali jsme doma řešit, jak naložit se svým životem, bavili jsme se o tom, z čeho budou mít největší prospěch naše děti,“ vybavuje si Marty. Šlo jim o to, aby jako rodina měli co nejhladší přechod do života po skončení jeho hokejové kariéry. Novou etapu totiž zamýšleli začít v Connecticutu, odkud pochází jeho žena.
Proto nakonec požádal Yzermana o výměnu do Rangers a ten mu vyhověl. Jako protihodnotu získal Ryana Callahana, volbu v prvním kole draftu a další podmíněnou volbu k tomu.

„Bylo to velmi těžké rozhodnutí, ale z mnoha důvodů bylo pro mne a mé děti správné,“ stojí si za svým St. Louis, který byl důležitou součástí svého nového týmu, jenž došel na jaře 2014 až do finále Stanley Cupu. Vůči Yzermanovi cítí respekt. „Respektoval jsem ho jako generálního manažera a stejně tak jeho rozhodnutí, i když jsem s nimi někdy nesouhlasil. Garantuju vám, že on zase respektoval moje, i když se mu kolikrát taky nelíbily,“ říká otevřeně. „Ale rozuměli jsme si,“ dodal.

Dnes večer vystoupá jeho šestadvacítka ke stropu a jeho synové u toho pochopitelně nebudou chybět. Je jasné, že to bude velmi emotivní návrat. „Vždy budu Bleskem,“ říká Marty St. Louis a má pravdu. Ode dneška si to fanoušci připomenou při každé návštěvě Amalie Areny.

Autor  

Narozen v roce 1975, NHL sleduji od konce 80. let, redaktorem od roku 2008. Vystudovaný ekonom - obor marketing, ženatý, manželka Silvie, synové Mike a Dave. Dobrovolník na ZOH 2010 ve Vancouveru, florbalový kouč a speaker, učitel. Mám rád NHL jako celek, obdivuji kanadskou oddanost hokeji a úžasnou tradici této hry v zemi javorového listu, jsem velkým kanadským fanouškem. Rád sportuji, cestuji, čtu o NHL v angličtině, poslouchám U2 a trávím čas se svými syny. Oblíbení hráči: Yzerman, Gretzky, Orr, Sakic, Beliveau, LaFontaine, Linden, Modano, Francis, Gilmour, Hawerchuk, Mario, Roy, Brodeur, R. Bourque, Coffey, Selänne, Toews, Gaudreau, McDavid, St. Louis, Sean Burke, Jágr, Sedinové. Nejlepší hokej ever: Canada Cup 87.