- Reklama -

Letošní sezóna patřila Patricku Kaneovi

- Reklama -

Nejvíce bodů posbíral už v základní části, když se sčítaly dosažené branky a asistence. Nejvíce bodů získal také v posezónním hodnocení po otevření hlasovacích lístků novinářů a samotných hokejistů, kteří hledali nejlepšího hráče ročníku 2015-16. Chicagský útočník Patrick Kane při slavnostním galavečeru NHL v Las Vegas šel na pódium třikrát – pro trofeje pojmenované po Artu Rossovi, Davidu Hartovi a Tedu Linsaym.
Statistiky sezóny vyhrál rodák z Buffala jako první z Američanů v ligových dějinách. Stejné tvrzení se má s malým „ale“ použít i v případě dalších dvou cen. Na seznamu Ted Lindsay Award stojí u roku 1991 jméno Kanaďana, jenž později reprezentoval Spojené státy, Bretta Hulla. A Hartovu trofej obdržel v roce 1925 rodák z amerického města Yonkers nedaleko New Yorku Billy Burch, jenž ovšem od dětství vyrůstal v Torontu a je považovaný za Kanaďana.
„Je ohromující, že ještě žádný Američan přede mnou nevyhrál bodování nebo titul nejlepšího hráče sezóny, protože bylo tolik dobrých amerických hokejistů. Můžete se probírat seznamem jmen jako Chris Chelios, Brian Leetch, Mike Modano, Joe Mullen, Jeremy Roenick … všichni prožili úžasné kariéry. Nevím, jestli to není otázka štěstí nebo přízně osudu, ale je příjemné říkat, že jsem teď držitelem některých amerických rekordů,“ řekl Kane při přebírání trofejí.
V 27 letech už má ve sbírce tři Stanleyovy poháry, titul nejlepšího nováčka sezóny (2008), Conn Smythe Trophy z roku 2013. Byl členem stříbrné reprezentace USA z olympiády ve Vancouveru, pětkrát si zahrál Utkání hvězd NHL. Za výkony v právě skončené sezóně byl podruhé v životě zařazen do All-Star týmu.
„Pořád se cítím v nejlepší fázi kariéry, takže doufám, že přijdou ještě lepší věci,“ zasní se.
Foto: Sarah A. / Flickr.com

- Reklama -
Pavel Krupička
Narozen v roce 1973, hokej sleduji od poloviny 80. let. K NHL jsem se propracoval později, ale nakonec se mi z koníčka stala zaměstnáním - píšu o ní už třináct let. Sleduji hlavně Čechy bez ohledu na klubovou příslušnost, díky Dominiku Haškovi mi přirostly blíže k srdci Buffalo a Detroit. Největším hokejovým zážitkem pro mě stále zůstává Nagano a následné oslavy olympijského zlata.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -