- Reklama -

Oslavy bez poháru? V Chicagu hrozilo faux pas

- Reklama -

Také byste čekali, že když se hraje zápas, jenž může rozhodnout o vítězi Stanley Cupu, bude se slavný pohár už nacházet v útrobách stadiónu připravený na předání do rukou nového držitele? Chyba lávky. Bezpečnostní pravidla NHL jsou nastavena jinak.
Jestřábům v pondělí pršelo štěstí a oni o tom ani nevěděli. Když na ledě United Center ukrajovali poslední minuty čekání na svůj třetí triumf za posledních šest let, nad městem se strhla průtrž mračen. A někde tam venku, mezi kalužemi vody, se teprve v tu chvíli přesouvalo z hotelu do haly auto se vzácnou trofejí.
„Všechny ulice byly zatarasené. Měli jsme sice policejní eskortu, ale vypadalo to, jako bychom projížděli jezery. Matka příroda dnes hokeji nefandila,“ popisuje dramatickou situaci jeden ze strážců poháru Phil Pritchard. „Z hotelu to sice bylo jen pár mil, ale cesta trvala hrozně dlouho. Už jsem si začínal dělat starosti, aby fanoušci neodešli domů.“
Ve chvíli, kdy zazněla siréna šestého finálového utkání, Stanley Cup ještě v hale nebyl. Než si ale hokejisté Blackhawks stihli vychutnat svůj triumf, přijmout blahopřání od poražených Lightning a sešikovat se k závěrečnému defilé, komisař Gary Betman už měl Smytheovu trofej i pohár lorda Stanleyho k dispozici. Diváci v ochozech si žádného zdržení nevšimli, dekorování nových šampionů mohlo proběhnout podle plánu.
Mimochodem, Chicago je v tomhle směru snad zakleté. Když místní hokejový tým naposledy získali titul v domácím prostředí (v roce 1938), Stanley Cup se nacházel v 700 kilometrů vzdáleném Torontu. Tehdejší prezident NHL Frank Calder totiž Jestřábům v souboji s favorizovanými Maple Leafs natolik nevěřil, že nenařídil přesun poháru, ani když Blackhawks v sérii hrané na tři vítězství vedli 2-1 na zápasy. Po jejich výhře 4:1 ve čtvrtém utkání se chytal za hlavu.

- Reklama -
Pavel Krupička
Narozen v roce 1973, hokej sleduji od poloviny 80. let. K NHL jsem se propracoval později, ale nakonec se mi z koníčka stala zaměstnáním - píšu o ní už třináct let. Sleduji hlavně Čechy bez ohledu na klubovou příslušnost, díky Dominiku Haškovi mi přirostly blíže k srdci Buffalo a Detroit. Největším hokejovým zážitkem pro mě stále zůstává Nagano a následné oslavy olympijského zlata.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -