Prožívá další vzrušující jaro. Se svým týmem ovládl základní část letošního ročníku NHL a v play-off už s Jezdci postoupil do finále Východní konference. Po roce opět bojuje o šanci zahrát si závěrečnou sérii o slavný pohár. Partu okolo veteránů Henrika Lundqvista, Martina St. Louise a Ricka Nashe vede s céčkem na hrudi jako kapitán. I v nabitém programu vyřazovacích bojů si Ryan McDonagh udělal čas a poskytl tištěnému magazínu Sportsnet zajímavý rozhovor. Zde jsou jeho nejzajímavější odpovědi.
Sledujte NHLnews také na Facebooku a Twitteru.
Jaké to je být v pětadvaceti letech kapitánem slavných New York Rangers?
„Je to velká příležitost a ohromná pocta. Mám velké štěstí, rozhodně je to zábavná situace.“
Jak byste popsal sám sebe?
„Snažím se být společenský, zábavný, uvolněný. Pokud jde ale o práci, soustředím se na to, abych byl vždy na sto procent připraven a aby se na mne ostatní mohli spolehnout.“
Jaké to je bydlet na Manhattanu vedle slavné zpěvačky Taylor Swift? Už jste se s ní potkal ve výtahu?
„Ne, ne, myslím, že je hodně zaneprázdněná,“ směje se McDonagh.
Jak velkou změnou pro člověka ze středozápadu vůbec je stěhování ze St. Paul do New Yorku?
„Je to změna a chce to čas. Trvá to pár let, než se tu cítíte skutečně pohodlně, zvyknete si na metro a vyznáte se v ulicích.“
Jakému týmu jste v mládí fandil?
„Nebyl jsem zase tak horlivý fanoušek, když jsem vyrůstal. Můj strýc hrál NFL, takže jsem sledoval trochu víc fotbal, než hokej. Ale pamatuji si, že jsem se vždycky díval na Detroit a Chrise Cheliose. Právě jeho jsem se snažil napodobovat, když jsem byl mladší.“
Na první gól v NHL asi nejde jen tak zapomenout, zvláště když zajistí vašemu týmu postup do play-off, že?
„Pár zápasů mi to trvalo. Byl to můj první rok v lize, poslední zápas základní části. Nahrávali mi Marián Gáborík a Vinny Propsal. Překonal jsem Martina Brodeura, člena Hokejové síně slávy. To si budu pamatovat navždy.“
Jste znám svou klidnou povahou, vypadáte jako vyrovnaný člověk. Nelétáte v oblacích, nedáváte najevo přehnané emoce, zároveň se ale nenecháte převálcovat depresemi, když věci nejdou tak, jak by měly. Je to skutečně tak?
„Myslím, že ano. Když se daří, máte radost, ale chcete se soustředit a dělat dál ty správné věci. A pokud se nedaří, tak ničemu nepomůže, když budete depresivní nebo frustrovaní,“ vysvětluje svou filozofii.
Křičíte někdy v kabině?
„Neřekl bych, že křičím. V naší partě dokážete říct celkem rychle, co chcete. Každý vidí, když v zápase nehrajeme dobře a nemáme moc velkou šanci na výhru. Obvykle se jen snažíte zdůraznit, co neděláme dobře, a že tenhle výkon zkrátka nestačí. Je to o tom, jaká volíte slova a jak je pronesete. Určitě to není tak, že bych házel po kabině věcmi,“ směje se.
„Vážně? Nikdy?,“ vyzvídal reportér.
„Ne, opravdu ne, zatím to jde docela dobře,“ usmívá se McDonagh a trvá na svém.
Jaké to je mít za zády Henrika Lundqvista?
„Je to jeden z nejsoutěživějších chlápků, jaké jsem poznal. Ve městě je za velkou hvězdu. Je fajn mít v týmu chlapa, kolem kterého je vybudována identita týmu a fanoušci jsou z něj nadšení.“
Nevadí vám, že na sebe Lundqvist občas strhává pozornost, kterou by si zasloužili ostatní, včetně vás?
„Nemusí si dělat starosti, že by mi ubíral pozornost,“ chechtá se McDonagh. „To on je superhvězda a zaslouží si to.“
Proti kterému hráči je nejtěžší hrát jeden na jednoho, koho už byste v této situaci nikdy nechtěl na ledě potkat?
„Jevgenij Malkin je jedním z těch, kteří se brání nejhůř. Je velký, má velký dosah, šikovné ruce, dobře bruslí. Udělá jeden krok a už je v plné rychlosti. Můžete být dobře pozičně postavení, ale on se vám stejně vyhne, dokáže vystřelit…na jeho bránění je potřeba více hráčů,“ chválí ruského útočníka Penguins.
Jak zvládáte svou povinnost mluvit se zástupci médií?
„Je to důležitá součást naší práce, to určitě. Dospěl jsem k tomu, že to mám rád. Pomáhá vám to přemýšlet o tom, kde se právě nacházíte, jak na tom váš tým je. Máme také odpovědnost vůči fanouškům, kteří chtějí slyšet informace z kabiny, ze zákulisí.“
Na závěr rozhovoru slíbil, že se Rangers pokusí udělat vše pro to, aby se neopakoval smutný konec loňského play-off, kdy Jezdcům jen těsně unikl slavný pohár.
„Jsme odhodláni pokusit se dosáhnout lepšího výsledku, než loni. Dostat se tak blízko ke Stanley Cupu a nakonec ho nezískat, to je něco, na co nemůžete zapomenout. Přes něco takového se nikdy nepřenesete,“ říká otevřeně, jak ho loňská finálová porážka stále drásá.
Již dnes večer se může Ryan McDonagh vysněnému cíli zase o kousek přiblížit. V cestě stojí Blesky z Tampy, které mají výhodu domácího prostředí. Rangers budou chtít odčinit debakl z posledního zápasu v Madison Square Garden. Tahle série slibuje další napínavou podívanou.
Titulní foto: Robert Kowal / Wikimedia Commons
