Drtiči kostí, kteří měli smrtící čich na góly. Tak vypadala Legie zkázy

Přidal  Lukáš Zitka   do  , , , ,      18. 7. 2018 17:26    Komentář  

Fanshop týmuZačátek devadesátých let se nesl ve znamení očekávání. Celý svět se postupně připojoval na internet, Češi a Slováci žili v oddělených státech teprve chvíli a NHL čekala na příchod nového vyvoleného, který nahradí The Great One Waynea Gretzkyho. Měl se jím stát Eric Lindros, jednička draftu 1991.

Lindrose si v draftu zamluvili Quebec Nordiques, jenže vysoký centr Oshawy odmítl si byť jen na pódiu obléct dres hrdého kanadského klubu. Rok trucoval, reprezentoval Kanadu a odehrál ještě 13 utkání za Oshawu v juniorech. Až poté došla majitelům Nordiques trpělivost a vzdorovitého centra poslali k Flyers.


Kšiltovky a čepice NHL, které musíš mít? Klikni ZDE


Cena byla vysoká, do Nordiques putovali Mike Ricci, Ron Hextall, Steve Duchesne, Kerry Huffman, Peter Fosberg, první volba Flyers v draftu 1993 a 15 milionů dolarů keš. O dva roky později už byl rebelující střední útočník kapitánem Philadelphie, která ale v té době marně vyhlížela návrat časů Broad Street Bullies, jež v sedmdesátých letech dvakrát zdvihli nad hlavu pohár Lorda Stanleye.

Flyers mají vášnivé fanoušky, kteří vždy oceňovali tvrdou hru. Akvizice obra Lindrose, ve kterém se snoubila obrovská síla s jemnou technikou, vyvolala ve Philadelphii pozdvižení. Poprvé „The Next One“ zbrázdil led nejslavnější hokejové soutěže v ročníku 1992-1993. V 61 utkáních získal 75 bodů a nasbíral 147 trestných minut. Jenže něco tomu chybělo – vstupenka do vyřazovacích bojů.

V následujícím roce skončil jen tři body od stovky v součtu gólů a přihrávek. Philadelphie ale popáté v řadě skončila mimo play-off. Start dalšího ročníku omezila stávka. Vedení NHL a hráčské organizace NHLPA nakonec došla k dohodě a sezona 1994-1995 začala 20. ledna. Do základní části ořezané na 48 utkání nevstoupili Flyers šťastně. V prvních 10 utkáních vyhráli jen třikrát, času na vzpamatování se kvůli stávce nebylo nazbyt.

Více síly

Generální manažer Flyers Bobby Clarke tedy 6. února přikročil k ráznému kroku. Vytrejdoval produktivní křídlo Marka Recciho do Montrealu za Erica Desjardinse, Gilberta Dionneho a především Johna LeClaira. Bývalý kapitán týmu Broad Street Bullies měl vizi, že místo vzrůstem malého Recciho, nasadí k Lindrosovi podobně urostlá křídla. Legie zkázy se začala formovat.

Když LeClair přicházel do města „bratrské lásky“, měl pověst střelce, který nenaplnil u Canadiens svůj potenciál. I přesto ale jeho raketový vzestup po boku Lindrose mnohé překvapil. „První, co mi prošlo hlavou, když jsme se dozvěděl, že budu hrát s Lindrosem bylo: Nepodělej to,“ vybavil si po letech tento trejd LeClair.

Třetí ingrediencí do Legie zkázy se stal Švéd Mikael Renberg. „Když jsem poprvé viděl napsanou soupisku a své číslo vedle Lindrose s LeClairem, moje první reakce byla ‚tady musí být nějaká další devatenáctka‘. Takže jsem celou cestu na zápas přemýšlel, kdo by to mohl být,“ smál se ve vzpomínkovém pořadu televize CSN Renberg.

Nově složená formace si sedla výtečně a hned začala zasévat strach mezi obranami soupeřů. Všichni její členové splňovali do puntíku tehdejší představy manažerů o ideálním hokejistovi. Renberg měřil 188 cm a vážil 107 kilo, LeClair 191cm a vážil 102 kilogramů, největší byl ale samozřejmě Lindros se svými 194 centimetry výšky a 109 kilogramy živé váhy. „Občas to bylo o strach proti nim hrát,“ připojil svoji vzpomínku někdejší „Ďáběl“ Patrik Eliáš.

Na vrchol nevystoupili

Výsledky se dostavily okamžitě, Flyers po špatném začátku vyhráli svoji divizi a stopku jim vystavili až New Jersey Devils ve finále konference. Lindros po sezoně získal Hart Trophy i Lester B. Pearson Trophy (nynější Ted Lindsay Award). Při předávání centr Legie zkázy připojil emotivní vzkaz, že do příští sezony se Philadelphie vrátí silnější.

Přínos mohutného centra pro tehdejší mužstvo byl značný. LeClair konečně začal naplňovat svůj potenciál. Ze svého dosavadního maxima 44 bodů v dresu Montrealu se ve své první celé sezoně ve Philadelphii obrovité křídlo zlepšilo na 97 bodů v jednom ročníku. Tři sezony po sobě překonal padesátigólovou hranici. V rozmezí let 1995-1998, kdy fungovala Legie zkázy, nastřílel 152 branek.

„Hrát s Lindrosem bylo jednoduché. Díky své velikosti a technice nám dával spoustu prostoru,“ ocenil spoluhráče LeClair. Lepší byl po jejich boku i Renberg, jenž pokaždé jako člen této elitní formace překonal dvacetigólovou hranici, což už se mu po zpřetrhání tohoto výjimečného pouta v NHL už nepovedlo.

Tři neodstavitelní pořízci nastříleli za tři roky přes 300 gólů. „John měl neskutečný dar skórovat ze všech pozic. Skvěle si dokázal najít odražené puky. Mikael byl zase neohrožený při hře do těla a skvěle bruslil,“ ohodnotil svá křídla střední útočník Legie zkázy.

Vrcholem se pro trio stala sezóna 1996-1997. Byť hřmotný centr Legie zkázy vynechal více než čtvrtinu základní části kvůli zranění třísel, explodoval se svými parťáky ve vyřazovací části. Tou procházeli Flyers jako nůž máslem, když pokaždé v pěti zápasech přešli postupně přes Pittsburgh, Buffalo a Rangers. Ve finále na rozjetý mančaft z největšího města státu Pensylvánie čekali Detroit Red Wings. Lindros se stal s 26 body nejproduktivnějším mužem play-off.

Flyers šli do finálové série v pozici velkých favoritů. Pevně semknutý a odhodlaní Red Wings jim ale ubrali vítr z plachet a mohli se radovat ze svého prvního poháru Lorda Stanleyho po 42 letech.

Konečné zúčtování

Po neúspěšném finále Stanley Cupu v roce 1997 se Flyers rozhodli Legii zkázy rozpustit a Renberg putoval do Tampy, kde se hned stal kapitánem. LeClair s Lindrosem tak v dalších letech tvořili už jen tzv. Dominant duo. Renberg se sice později do Philadelphie na čas vrátil, svým číslům z této éry se již nikdy nepřiblížil a svoji kariéru končil doma ve Švédsku.

John LeClair si i nadále držel vysokou laťku výkonů, dvě sezony mu ale výrazně narušila zranění. Poslední zápasy v NHL odehrál v dresu Pittsburghu po boku Sidneyho Crosbyho. Eric Lindros si po těžkém otřesu mozku v play-off proti Devils v roce 2000 rok od hokeje odpočinul. Poté se se svým týmem i soudil, nakonec si vyvzdoroval přestup do Rangers, kde ale postupně ztrácel na síle. Čím dál více se pral s následky opakovaných otřesů mozku a profesionální kariéru končil jako člen Dallasu Stars. V roce 2016 se dočkal uvedení do Síně slávy NHL.

Titulní foto: Icon Sportswire

Autor  

Žurnalistiku se střídavými úspěchy studoval v Brně a poté v Praze. S novinařinou začínal v redakci Pardubického deníku, později strávil rok ve službách jednoho hokejového serveru. Následně na dva roky zakotvil v Evropském vydavatelství, kde však psal především o politice. Pak úplně změnil pracovní zaměření, aby se loni na podzim vrátil v plné síle do světa sportovní žurnalistiky v barvách časopisu Svět sportu a nově též serveru nhlnews.cz. Dlouhodobě sleduje především výkony hráčů Anaheimu Ducks a Detroitu Red Wings, mezi nejoblíbenější hráče řadí Pavla Dacjuka, Henrika Zetterberga, Teemu Selänne a Paula Kariyu.Kontakt na autora: lukas.zitka@nhlnews.cz