Ten Stanley Cup mě pořád mrzí, přiznává Luongo před návratem do Vancouveru

Pokud by v loňské sezóně nastoupil do sledovaného utkání Heritage Classic proti Ottawě, mohl být Roberto Luongo stále členem klubu Vancouver Canucks. Tehdejší kouč John Tortorella však 2. března na olympijském stadionu BC Place nasadil Eddieho Läcka. Dlouholetá opora tak musela pouze ze střídačky sledovat prohru Kosatek v poměru 2:4.
O dva dny později byl „Lou“ vyměněn na Floridu. „Nebudu nic skrývat, ten zápas jsem chtěl hrát. Pokud bych nastoupil, možná bych tu dnes ještě byl, kdo ví?.“ potvrdil Luongo v úterý ve vancouverské Rogers Areně. Na stejném místě se ve čtvrtek poprvé od svého odchodu představí jako soupeř, jeho Panthers narazí na domácí Canucks.
V březnu se mu během zmíněného Heritage Classic dostalo od fanoušků velké podpory a hlasitého skandování „Looo“, on sám ale svou absenci v tomto duelu nebere jako výraz nedostatečného respektu ze strany klubu nebo kouče. „Ať už se vám přihodí cokoli, musíte se s tím vyrovnat nejlíp, jak umíte. Dříve bych možná volil podobná slova, ale teď mi to nepřipadá vhodné,“ zdůraznil. „Nemyslím, že mi něco dluží.“
Na tiskové konferenci zavzpomínal na své dva nejzářivější momenty, které ve městě prožil. Jde pochopitelně o zlatou medaili z olympiády v roce 2010 a finále Stanley Cupu o rok později. „Užil jsem si to tu, bylo to skvělé. Jsem jen zklamaný, že jsem nedokázal vyhrát pro tohle město Stanley Cup. Myslím, že tenhle trh po něm touží víc, než po čemkoli jiném. To je mé největší zklamání,“ ohlédl se za prohraným sedmým finálovým zápasem proti Bostonu. „Pozitiva ale rozhodně převáží těch pár negativ,“ dodal přesvědčivě.
Mezi zmíněná negativa jistě patří velký cirkus okolo brankoviště Kosatek, který vyústil v odchod Coryho Schneidera a nakonec i samotného Luonga. O svém lukrativním dvanáctiletém kontraktu na 64 milionů tehdy prohlásil, že „smrdí“. Ve své poslední neúplné sezóně měl v dresu Canucks bilanci 19 výher, 16 porážek a 6 remíz v základní hrací době při průměru 2,38 inkasované branky na zápas a úspěšnosti zásahů 91,7%.
V šesti z osmi sezón ve Vancouveru dosáhl na metu třiceti výher, dvakrát dokonce pokořil čtyřicítku. Po prohraném finále však události nabraly sestupný směr. Fanoušci i média ho kritizovali, spoluhráči si jej ale nemohli vynachválit. „Spousta lidí ho možná nepochopila. On prostě chtěl vyhrávat, to pro něj bylo nejdůležitější, na to se připravoval. Možná při tom občas udělal něco, co se fanouškům a novinářům nelíbilo,“ řekl na jeho adresu Alexandre Burrows. „Ale nakonec šlo vždy jen o to, že chtěl hrozně moc vyhrát každý zápas a být správným profíkem. Jako spoluhráč byl skvělý.“
„Někdy prostě musíte překonat určité překážky, abyste si uvědomili, jak dělat věci správně. Za poslední roky jsem hodně změnil svůj pohled na spoustu věcí. Snažím se všechno si maximálně užít, když je mi pětatřicet,“ svěřil se Luongo. „Chci se hokejem bavit, makat nadoraz a dávat do toho všechno.“
Ať už se stalo v minulosti cokoli, z Vancouveru odcházel jako velmi oblíbený hráč. „Bylo tam pár věcí, jak jsem se zachoval v určitých situacích…ale jsem šťastný, že lidé viděli, kdo opravdu jsem, když jsem s klukama mimo záběry kamer,“ dodal. Připustil rovněž, že kvůli svému vysokému kontraktu chvílemi pochyboval, že se jej podaří vedení Kosatek vyměnit. „Snažil jsem se jen soustředit na svou hru s tím, že uvidím, co se ohledně trejdu vyklube. Nakonec se vždy věci stanou z nějakého důvodu. Myslím, že to tak mělo být.“
Jeho letošní statistiky ukazují, že ještě zdaleka nepatří do starého železa. Mladý tým Panterů statečně drží v boji o play off, když zaznamenal více výher (15) než porážek (7), sedmkrát jeho výkon stačil alespoň na bod. Úspěšnost zásahů má 92,4% a gólový průměr drží na hodnotě 2,28. „Docela se nám jako týmu daří. Šel jsem trochu do neznáma, byla tu spousta nových tváří, máme mladé kluky, nového kouče,“ vypočítává. „Ale jsme blízko tomu, abychom byli opravdu dobrým týmem. Na to se soustředím,“ tvrdí přesvědčivě.
Podle svých slov si není jist, jakého přijetí se mu ve čtvrtek od vancouverských fanoušků dostane, obě možnosti (vyvolávání jeho jména i případné bučení) jsou mu prý ale důvěrně známé. „Nepoznám rozdíl. Loo zní stejně jako boo,“ směje se. Doufám, že reakce budou dobré, ale já to neovlivním. Každopádně si chci ten zápas užít.“
Foto: Icon Sportswire