Alexander Ovečkin, Steven Stamkos, Patrick Kane, Sidney Crosby, Mike Modano nebo Mario Lemieux. Kromě toho, že všichni tito hráči platí v hokejovém světě za naprostou extratřídu, pojí je ještě jedna důležitá skutečnost – všichni se stali jedničkami svých draftů. Od Garyho Monahana až po Connora McDavida, celkem 53. mladíků bylo v historii NHL poctěno touto výsadou.
Za tu dobu se toho změnilo tolik, že kdyby generální manažeři působící na svých postech v šedesátých letech minulého století viděli, co všechno obnáší přípravy na draft v dnešní době, asi by jim vstávaly hrůzou vlasy na hlavě.
Ale i když jsou v současnosti mladí hráči pod dohledem desítek skautů a jejich herní a personální schopnosti jsou analyzovány pomocí videozáznamů, statistik, rozhovorů a psychologických profilů, pořád výrazně převažuje lidský faktor, který udržuje draft v zajetí nevyzpytatelnosti a nepředvídatelnosti. I dnes je prostě velmi složité určit, jak se bude mladý hokejista vyvíjet v následujících letech.
Ačkoliv jsou tedy výběry v draftu stále tak trochu sázkou do loterie, volba s číslem jedna jen málokdy skončí naprostým fiaskem. Ba právě naopak. Pro každý tým je to skvělá příležitost, jak výrazně posílit vlastní soupisku a nastoupit cestu k tomu, aby jednoho dne mohl pomýšlet na Stanley Cup.
Mužstva jako Pittsburgh, Washington, St. Louis, Chicago a Tampa Bay, která měla výsadu první volby v draftu v letech 2004-2008, patří bezpochyby k tomu nejlepšímu, co současná NHL nabízí. Samozřejmě existují i výjimky – především Detroit a Los Angeles Kings – nicméně faktem zůstává, že první výběr v draftu patří ke klíčovým složkám při budování úspěšné organizace.
Zatímco takoví Oilers si z draftu udělali svoje hobby, v nejlepší soutěží planety zůstává celkem sedm týmů, které zatím nikdy nedostaly možnost vybírat hned z prvního místa.
Anaheim Ducks
V roce 2007 vyhráli Stanley Cup, jejich dres oblékali/oblékají hráči jako Scott Niedermayer, Teemu Selänne, Chris Pronger, Ryan Getzlaf, Corey Perry nebo Paul Kariya. To vše bez první volby v draftu. Kačeři vybírali nejvýše jako druzí, a to v roce 2005 (Bobby Ryan) a 1994 (Oleg Tverdovskij).
Carolina Hurricanes/Hartford Whalers
Stejně jako Anaheim i Hurricanes mají v kapse jeden Stanley Cup (2006). Ale nedovedl je k němu Marc- André Fleury, první muž draftu 2003, nýbrž Eric Staal, který přišel na řadu hned po něm. Kromě něj nalezneme ve „zlatém fondu“ této organizace třeba Rona Francise (1981 jako čtvrtý) či Chrise Prongera (1993 jako druhý).
Minnesota Wild
Divoši si vstupenku do NHL vysloužili až v roce 2000, takže v jejich případě absence první volby ani tolik nepřekvapí (přece jen 30 týmů je 30 týmů). Nejvýše draftovaným hráčem Wild byl právě v roce 2000 slovenský útočník Marián Gáborík, který se stal trojkou celé akce.
Nashville Predators
Americký celek rozšířil řady týmů v NHL o dva roky dříve, než Minnesota. A bylo to právě v roce 1998, kdy byli Predátoři nejblíže první volbě – nakonec si ze druhé příčky vybrali Davida Legwanda. Za nejúspěšnější draft v historii klubu můžeme označit ten z roku 2003, kdy zástupci Nashvillské organizace ukázali na Ryana Sutera (sedmý v pořadí) a Sheau Webera (49. v pořadí).
San Jose Sharks
Žraloci se sice nikdy neprokousali k první volbě, ale hned třikrát vybírali z druhého postu. Zatímco napoprvé (Pat Falloon) ani napodruhé (Andrej Zjuzin) neměli příliš šťastnou ruku, v roce 1997 se konečně trefili do černého a jejich kádr posílil Patrick Marleau. Ten přišel shodou okolností na řadu hned po Joe Thorntonovi, který byl v roce 2006 vyměněn z Bostonu právě do San Jose.
Vancouver Canucks
Kanadský celek vstoupil do NHL už v roce 1970, je tedy nejdéle čekajícím týmem na první volbu v draftu ze všech klubů v soutěži. Již ve svém premiérovém ročníku si Kosatky vysloužily výběr s číslem dvě (Dale Tallon), ale na další podobný úlovek musely čekat dalších 18 let (Trevor Linden, druhý v roce 1988).
Pro novodobé dějiny Vancouveru je zcela klíčovým rok 1999. Zatímco zástupci Atlanty učinili notoricky známý přešlap výběrem Patrika Štefana, Canucks si z druhé a třetí příčky v draftu vybrali bratry Daniela a Henrika Sedinovy, kteří se stejně jako Marleau s Thorntonem stali hnacím motorem svého týmu.
Calgary Flames
Jeden Stanley Cup a další dvě účasti ve finálovém klání – to jsou největší úspěchy kanadského klubu Calgary, kam se NHL přestěhovala v roce 1980 z Atlanty. Ještě coby Atlanta Flames měla tato organizace výhodu dvou druhých voleb (1972,1973), ale po přesunu do Kanady zůstává nejvýše draftovaným hokejistou Sam Bennett (čtvrtý v roce 2014).
Nejcennějším úlovkem Calgary se v roce 1984 stal legendární kanonýr Brett Hull, který byl vybrán až coby 117. v pořadí. A až na třetí pokus, protože v předchozích dvou letech o něj žádné mužstvo neprojevilo zájem.
Foto: Icon Sportswire
