- Reklama -

Gagneho už na ledě neuvidíme

- Reklama -

S mistrovským titulem z roku 2012 a s další účastí ve finále Stanley Cupu, tak se loučí s aktivním hokejem Simon Gagne. Kariéru 35letého útočníka zdobí ještě dva výrazné úspěchy z mezinárodní scény – zlatá olympijská medaile ze Salt Lake City 2002 a vítězství ve Světovém poháru o dva roky později.
Pokud jde o NHL, uzavírá se bilance rodáka z quebeckého Ste-Foy na 822 zápasech a 601 kanadských bodech. Dalších 109 startů a 59 bodů přidal v play off. Během čtrnácti sezón vystřídal Gagne dresy Philadelphie, Tampy Bay, Los Angeles a Bostonu.

„Chtěl bych dnes poděkovat všem svým trenérům a spoluhráčům. To vy jste mě inspirovali, abych překonával sám sebe. Vy jste mě naučili chápat, že člověku nestačí jen talent, že musí také přinášet oběti a být disciplinovaný a pracovat na sobě víc než soupeři,“ říká Gagne na odchodu. „Chtěl bych také poděkovat fanouškům, kteří mi každý večer dodávali energii a inspirovali mě k lepším výkonům.“
Gagne byl blízko konci aktivní kariéry už dřív, sezónu 2013-14 celou vynechal kvůli zranění. Při hledání zaměstnání následně přijal nabídku na zkušební kontrakt s Bostonem. V době trvání kempu sice neuspěl, ale pokračoval v trénincích s týmem a dočkal se v polovině října. Za Bruins ovšem odehrál pouze 23 utkání, to poslední 6. prosince.


Mohlo by vás zajímat:


Poté si vyžádal osobní volno, aby mohl být s otcem, jenž umíral na rakovinu jater. Do akce už se Gagne nevrátil a Medvědi se s ním nakonec dohodli na předčasném ukončení smlouvy.
„Loni jsem přišel o tátu; mého fanouška číslo jedna, mého kouče, důvěrníka, nejlepšího přítele a nejlepšího spoluhráče. Tvrdé údery, které nám život dává, nás často naučí se zastavit, popřemýšlet a ohlédnout se na cestu, kterou jste prošli, abychom mohli udělat správné rozhodnutí do budoucna. Já dnes věším své brusle na hřebík s klidnou myslí, protože vím, že jde o správné rozhodnutí ve správný čas,“ loučí se Simon Gagne s arénami NHL.
Foto: Icon Sportswire

- Reklama -
Pavel Krupička
Narozen v roce 1973, hokej sleduji od poloviny 80. let. K NHL jsem se propracoval později, ale nakonec se mi z koníčka stala zaměstnáním - píšu o ní už třináct let. Sleduji hlavně Čechy bez ohledu na klubovou příslušnost, díky Dominiku Haškovi mi přirostly blíže k srdci Buffalo a Detroit. Největším hokejovým zážitkem pro mě stále zůstává Nagano a následné oslavy olympijského zlata.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -